Draci v historii a mytologii
Čínský Ohniváč (Chinese Fireball)
Někdy známí jako lví drak . Jediný orientální drak má výjimečné porozuhodné vzezření . Je pokryt hladkými purpurovými šupinami a kolem hlavy s tupým čenichem a neobvykle vystouplýma očima ho zdobí věnec zlatých špičatych hrotů. Své jmeno ohniváč získal díky hřibovitým plamenům, které mu vyrážejí z nozder, je-li rozzuřen. Jeho váda se pohybuje mezi dvěma až čtyřma tunami a samice jsou větší než samci. Vejce jsou zářivě karminová se zlatými skvrnami a jejich skořápky jsou velice ceněny jako pomůcky pro čínské čáry a kouzla. Ohniváč je agresivní, vůči svemu plemeni je však tolerantnější než většina draků a dokáže se někdy smířit stím, že své území sídlí až s dvěma dalšími draky. Pochutná si na většině savců, přednostně loví prasata a lidi. (Tak bacha na ňho ÷)
Hebridský černý (Hebridean Black)
Tento domorodý britský drak je agresivnější než jeho velšský příbuzný. Jediný exemplář vyžaduje teritorium
až jednoho sta čtverečních mil.
Hebridský černý drak dosahuje maximální délky třiceti stop, má drsné
šupiny s jasně purpurovými oky a podél hřbetu se mu táhne hřeben
tvořený řadou nízkých, ale jako břitva ostrých destiček.
Na konci ocasu má šípovitý bodec a křádla připomínají tvarem netopýra.
Hebridský černý drak se většinou živý vysokou zvěří, jsou však znami i případy, kdy odnesly velké psy či kusy dobytka.
Kouzelnický klan McFustyových, který na Hebridských ostrovech sídlí už
celá staletí, se tradičně hlásí k zodpovědnosti za péči o tyto domorodé
draky.
Maďarský Tranoocasý (Hungarian Horntail)
Maďarský trnoocasý drak, který je považován za nejnebezpečnějšího ze
všech dračích plemen, má černé šupiny a vzhledem připomíná jestřába.
Má žluté oči, broznově zlaté rohy a podobně zbarvené i trny, které vyčnívají z dlouhého ocasu.
Patří k drakům, kteří dokážou chrlit oheň na největší vzdálenost (až na 5o stop).
Jeho vejce mají barvu cementu a obzvlášť pevno uskořápku; mláďata se
zněj dostavají za pomocí svého ocasu, jehož trny jsou při vylíhnutí
pevně vivinuté.
Maďarský trnoocasí drak se živí kozami, ovcemi a kdykoli je to možné i lidm (tak bacha na něj! ÷).
Norský ostrohřbetý (Norwegian Ridgeback)
Norský ostrohřbetý se vzhledem velice podobá svému trnoocasému příbuznému, pouze místo trnů na ocase se vyznačuje obzvlaště výrazným hřebenem uhlově černých destiček na hřbetě. Je velice agresivní i ke svemu druhů a patří dnes k vzacněji se vyskytujícím dračím plemenum. Je známo, že je schopen napadnout většinu velkých suchozemských savců; navíc, což je na draka neobvyklé, se ostrohřbetý krmí i vodními živočichy. Jistá nepotvrzená zpráva uvádí, že roku 1802 nedaleko Norského pobřeží ostrohřbetý drak uchvatil a odnesl velerybí mládě. Vejce ostrohřbetých draků jsou černá a schopnost chrlení ohně se u mláďat vyvíjí dříve, než u jiných plemen.( mezi prvním a třetím měsícem věku ;)
Novozelándský opalooký (Antipodean Opaleye)
Opalooký dkar pochazí z Nového Zélandu, jsou však jsou však známy případy migrace do Austrálie v situacích, kdy je v jeho rodné zemi nedostatek volného teritoria. Nesídlí v horách, ale v údolích což je pro draka neobviklé. Jako drak střední velikosti (od dvou do tří tun)je snad nejkrásnějším dračím plemenem: má perleťově zbarvené šupiny a leské mnohobarevné oči bez zorniček, kterým vděčí za své jméno. Toto dračí plemeno chrlí nesmírně intenzivně rudý plamen. Patří mezi neagresivní draky (když nemá hlad.) Jeho oblíbenou potravou jsou ovce, znéme ovšem případy, kdy napadl i větší kořist. Jednu dobu, kdysi dávno zabíjel i klokany. Jejich vejce jsou světlešedá a neopatrní mudlové si je snadno mohou splést se skamenělinami.
Rumunský Dlouhorohý (Romania Longhorn)
Opalooký dkar pochazí z Nového Zélandu, jsou však jsou však známy případy migrace do Austrálie v situacích, kdy je v jeho rodné zemi nedostatek volného teritoria. Dlouhorohý má tmavězelené šupiny a dlouhé třipitvě zlaté rohy, jimž svou obět probodne a rozpárá, než si ji upeče k snědku. Rozemleté na prášek jsou tyto rohy nesmírně cennou ingrediencí pro přípravu lektvarů. Domovské území dlouhorohých draků se dnes stalo nejvýznamější světovou dračí rezervací, kam se sjíždějí kouzelníci všech národností studovat nejrůznější dračí plemena zblízka . Dlouhorozí draci jsou předmětem intenzivního chovatelského programu, protože jejich počet se v posledních letech drasticky snížil, především díky obchodu s jejich rohy.
Švédský krátkonosí (Swedish Short-Snout)
Švédký krátkonosí je atraktivně vyhlížející stříbromodré zvíře, jehož kůže je žádaným materiálem pro výrobu ochraných rukavic a štítů. Plamen, který vyráží z jeho nozder, má jasně modrou barvu a zaněkolik vteřin dokáže zmenit dřevo i kost v popel. Krátkonosí drak má na svědomí méně lidských obětí, než většina ostatních draků; vzhledem k tomu, že dává přednost životu v divokých a neobydlených horských oblastech, to však nelze považovat za jeho zvláštní zásluhu.
Peruánský zmijozubý (Pruvian Vipertooth)
Je nejmenší ze všech známích draků, ale taky nejrychlejším letcem. Pruanský zmijozubý dostahuje delky 15stop. Má měděně lesklé šupiny s černým hřbetním pruhem. Rohy jsou malé a zuby neobyčejně jedovaté. Zmijozubý se obyčejně živí kozami a kravami, má všat natolik v oblibě lidi, že bylo Mezinárodní sdružení kouzelníku nuceno na konci 19. století vyslat vyhlazovací četu, aby populaci zmijozubých draků redukovala, neboť se začali nebezpečně rychle přemnožovat.
Ukrainský železnobřichý (Ukrainian Irnobelly)
Největší dračí plémě, železnobřichý drak, dosahuje podle potvrzených pramenů vahy až 6 tun. Je obtloustý a leta pomaleji než jeho příbuzní. Přesto je velmi nebezpečný (dokáže svou váhou rozdrtit budovy a v roce 1799 odnesl jedne z Černého moře celou plachtenici /bez posádky/) Šupiny má kovově šedé, oči tmavorude a spáry obzvlášť dlouhé a ostré. Železnobřiši jsou por nepřetržitým dohledem ukrajinskcýh institucích od roku 1799.
Obyčejný velšský zelený (Common Welsh Green)
Velšský zelený drak dobře splýva se svěží bujnou trávou své domoviny, přesto že sídlí ve vyšších, horských oblastech , kde byla v zájmu jeho zachování řízena rezervace. Toto plemeno patří k nejméně nebezpečným drakům; stejně jako jeho opalooký příbuzný se nejraději živý ovcemi, a není-li vyprovokován, lidem se cílevědomě vyhýbá. Charakteristický je pro něj snadno rozeznatelný a překvapivě melodický řev. Oheň chrlí v tenkích pramíncích. Jeho vejce jsou zemnitě hnedá, se zelenými skvrnami.