Vampirismus v historii a mytologii
Vampirismus je fenomén, se kterým se lidstvo potýká již od nepaměti.
V západní i východní okultistické literaruře existují zmínky, nikterak
vzácné, o výskytu upírů, tj. "mrtvých, kteří sají krev živým". Tyto
historky byly několikrát shrnuty (K. von Scherz: Magia posthumna,
Olomouc 1706; A. Calmet: Gelehrte Verhandlung von denen sogenannten
Vampire oder zurückkommenden Verstorbenen, Augsburg 1751; P. Štěpán:
Kniha Nosferatu-vampírská bible, Jihlava 1998 (II. vydání-2003) a
další. V období expresionismu vzniká rozsáhlá balerie.
Upír, či vampír, je nejčastěji popisován jako bytost bledé tváře a
zapadlých očí, s vyčnívajícími špičáky a dlouhými nehty, vylézající v
noci z hrobu a hledající svou oběť, jíž by se zakousl do hrdla a vysál
z ní krev, kterou si udržuje svou záhrobní existenci. Dle různých
pověstí a bájí je upír schopen na sebe brát zvířecí podobu a to
nejčastěji podobu vlka a netopýra. Z těchto důvodů si lidé často pletou
lykantropii (vlkodlactví) a vampirismus. Ve skutečnosti se jedná o dvě
různé existence.
Pověsti o upírech jsou nejčastěji situovány do Transylvanie (Rumunsko), Maďarska, Moravy a Čech.
Vampirismus se rozděluje do tří základních skupin. První je již
zmíněný, a asi nejznámější, fyzický vampirismus, dále pak psychický
vampirismus a tou třetí je forma astrálního vampirismusmu.
Asi nejznámějším upírem všech dob byl kníže Vlad IV - Draconarius
(1431-1476(?)), vládce Valašska a Transylvanie. Další velice známou
postavou byl proslulý Bela Lugosi (1882-1956) jenž ztvárnil roli upíra
ve filmu Dracula (1931). Lugosimu role Draculy velice přimkla k srdci.
Jak moc, o tom jsou stále dohady. Nicméně počátkem osmdesátých let
dvacátého století byl hrob Bely Lugosiho znovu otevřen a zalit betonem.
Rakev nebyla vyzvednuta, ani otevřena. Vše proběhlo za asistence
úředních orgánů a policie.
Dnešní moderní materialistický člověk pokládá vampirismus za báje a pověsti. Ale v tom je JEJICH síla!